O Třech studních
O Třech studních, železu a otvírání studánek
V hlubokých lesích nejvyšších partií Vysočiny pramení celá řada potoků a říček, které posléze odvádějí vody z pramenů země různými směry a dokonce i do různých moří. Bývá pravidlem, že studánkou začíná život toku, mířícího k jihu a východu do Černého moře – a jen pár metrů od něj podobný pramen stéká na západ k moři Severnímu. Pramení zde Svratka, Sázava, Chrudimka i jejich větší přítoky Fryšávka, Bobrůvka, Doubrava atd. Lesy jsou podmáčené, plné mechů a tajemných rašeliníků, křižují je mělké stružky zdrojnic, panuje příšeří a klid.
Tak tomu bylo po celá tisíciletí než do krajiny pohraničního hvozdu přišli za královské vlády Přemyslovců první lidé. Byli to hledači kovů, hlavně stříbra, ale když nebylo, spokojili se se železem, uhlíři, dřevaři. V mělkém údolí říčky Fryšávky se roztočila kola hamrů a ožily první dýmačky. Zpráv o tom příliš není; vlastně téměř žádné. Ty se objevují až v 16. a 17.století s rozvojem technologií zpracování železa a z toho vyplývajícím boomem výroby i osídlení zdejší krajiny. Někdy v první polovině 17. století jsou postaveny vysoké pece ve Fryšavě a na Kadově, přibývá tu šachet a štol a neustálá potřeba dřevěného uhlí do pecí přetváří původně pralesem zarostlou krajinu do krajiny křivolakých pasek a remízků. Na uvolněných plochách vznikaly osady s víceméně rozvolněnou zástavbou, tzv. pasekářské vesnice. Jednou z nich byly i Tři studně.
Až do poloviny 17.století náležel zdejší kraj k rozsáhlému dominiu rodu Dittrichštejnů. To se však v této době rozpadá a novoměstské panství je prodáno dosavadnímu panskému správci Šimonu Kratzerovi. Právě ten se zřejmě zasazuje o železářský a hornický rozvoj území. V jeho stopách pokračoval i syn, František Maxmilán Kratzer, který někdy po roce 1646 povolil dělníkům z fryšavských železáren postavit své chalupy na odlesněných plochách nedaleko odtud, v místě, kde třemi prameny začínal potůček napájející rybník Medlov. Ten zde pravděpodobně v době výstavby pasekářské osady už stál, stejně jako nedaleký Sykovec (Sykovec je ještě starší, mohl vzniknout už na přelomu 16. a 17.století; je tedy možná nejstarším a určitě co se nadmořské výšky týče i nejvyšším rybníkem Vysočiny).
Mimochodem, Medlov byl založen na pozemku zaniklé stejnojmenné vsi. Jediným reliktem, který se po ní – možná – dochoval, je dnešní Podmedlovský mlýn. Jméno Medlov je odvozeno od Medlova nedaleko Kupařovic na Jižní Moravě, odkud do těchto míst přišli ve 13.století první osadníci. Souvislost s tehdejším mocipánem, Štěpánem z Medlova (zakladatelem rodu Pernštejnů) je zřejmě nasnadě. V polovině 17.století pak jeho praprapotomek Vilém z Pernštejna založil na místě osady rybník Medlov…
Takže u tří pramenů upravených už kvůli rybníku na studánky, vznikla těsně před rokem 1650 osada Tři studně. Byly to chalupy nevalné, rozhozené daleko od sebe, jejichž majitelé docházeli každodenně do fryšavských hutí a šachet, nebo v okolí káceli les a vyráběli tolik potřebné dřevěné uhlí. Tak to šlo, s přestávkami mezi konjunkturou, nějakých dvě stě let. Ve druhé půli 19.století začala výroba postupně zanikat na celém bývalém novoměstském panství. Důvodem nebylo jen vyčerpání zásob železné rudy, čerpané většinou z oxidačních ložisek skarnů, ale především skutečnost, že moderní vysoké pece na uhelný koks své dřevouhelné předchůdce jednoduše převálcovaly. Železářská výroba se do konce 19.století přestěhovala tam, kde se uhlí těžilo: na Ostravsko a Kladensko. Vysočině zbyla zas jen ta její bída kamenitých polí a lesy, jejichž porosty postupně zacelovaly plochy dříve vykácené. Na Fryšavě se ještě udržela tradiční výroba šindelů, dokonce se šindele po okolí používaly namísto chybějících platidel – tzv šindelová měna.
Ve 20.století přišla do kraje novota, zvaná rekreace. Střední vrstvy z velkých měst utíkaly na venkov za odpočinkem na letní i zimní byty a mnozí z nich si tu postavili své druhé domovy. Druhá půlka 20.století pak přinesla další úroveň, rekreaci řízenou hromadně a s povinným jásotem rekreovaných mas. Avšak prvopočátky masové rekreace lze hledat ještě za první republiky. Ve 30.letech bylo na břehu Medlova postaveno jedno z velkých rekreačních středisek Orea: hotel Medlov.
Doba se mění. Z původní pasekářské osady chudiny je dnes jedno z nejznámějších rekreačních středisek na Vysočině. Chalupy, chaty a hotely počtem převyšují domy místních usedlíků. Stálých obyvatel je zde kolem stovky, návštěvníků v sezóně…kdoví. Určitě víc než místních. Nabídka inventáře Tří studní tomu odpovídá…
Nicméně ne všechno spolkla komerce, také na kulturu zbylo místo a v případě Tří studní je to kulturní tradice velmi úctyhodná. Každoročně už po několik desetiletí se tu koná tradiční jarní Otvírání studánek. Ne, že by tuto tradici neměli také leckde jinde, tady jde však o výjimečnost. Právě pro Tři studně a její studánky totiž napsal jeden z největších hudebních velikánů 20.století, Bohuslav Martinů, slavnou kantátu Otvírání studánek. Za libreto posloužila báseň Miroslava Bureše Píseň o studánce Rubínce údajně napsaná právě na břehu Sykovce. Martinů na Třech studních pobýval roku 1938 na pozvání rodiny Kaprálových (na domku č.p. 29 je dnes pamětní deska), kteří tu měli rekreační domek. Ostatně, Vítězslava Kaprálová, dirigentka a skladatelka známá spíš ve Francii a zcela nedoceněná u nás, byla Martinů žačkou. Krom jiného, ale to je téma spíš pro bulvár. Zemřela v azylu ve Francii roku 1940 v pouhých pětadvaceti letech a v zahradě zmíněného domu je její symbolický hrob…
V lesním zákoutí na jz. okraji kopce pramení dvě studánky: Barborka a Vitulka (po skladatelce). Právě u ní se dnes už každoročně o poslední květnové sobotě konají slavností Otvírání studánek za doprovodu kantáty od Bohuslava Martinů.
Zajímavosti obce:
Zvonička z roku 1880
Památný buk lesní: obvod kmene 510cm, výška 22m, stáří cca 280let.
Sochy Michala Olšiaka: Hejkal Pepin, Káně lesní, Výr, Krbový mužík
Křížová cesta
Památník Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů, č.p. 29, výstava v hotelu Medlov
Studánky Barborka a Vitulka
Rybníky Sykovec a Medlov, pramenné přítoky Fryšávky
Náměstí Evropské unie