DaMil na cestách a necestách

Co je to vysočina a kde končí a začíná Vysočina?

Pojem vysočina (bez velkého písmene na začátku):

Vysočina je území v nadmořské výšce nad 200 m se zvlněným až členitým reliéfem, tvořeným různými typy hornin (sedimentární, metamorfované, vyvřelé). Podle výškové členitosti se dělí na: pahorkatiny-vrchoviny-hornatiny-velehornatiny.

Českomoravská Vysočina je dřívější oficiální název pro geomorfologický celek dnešní Českomoravské vrchoviny (dříve též Českomoravská krabatina), lidově Vysočiny. Je to mírně zvlněná geomorfologická oblast (též podsoustava) v jižní části České vysočiny, rozkládající se po obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy (odtud je odvozen její název).Zahrnuje území současného kraje Vysočina plus některá další okolní území z kraje Pardubického, Středočeského, Jihočeského a Jihomoravského. Jde zároveň o plošně nejrozsáhlejší pohoří ČR (11 750km² ).

Svých mírně zvlněných hřbetů nabyla během dlouhotrvajících geologických epoch od algonkia ve starohorách až po současnost. Spolu s Šumavou patří k nejstarším pohořím Českého masívu.

V první fázi tedy ve starohorách a po značnou část prvohor až po devon se usazovaly na dně chladného moře ve vysokých jižních zeměpisných šířkách horniny.

Vznik pohoří se datuje do období kolem devonu a karbonu. Docházelo k příkrovovým pohybům a vyzdvihování linie táhnoucí se od Francie přes Německo, Šumavu až k Vysočině. Tomuto výzdvihu říkáme hercynské nebo variské vrásnění. Mohutný tektonický pohyb způsobil aktivitu magmatického charakteru: hlubinné magma se hromadilo pod povrchem a leckde proniklo až na něj. Od té doby tvoří povrch Vysočiny převážně granodiority a metamorfované krystalické břidlice.

Během druhohor došlo ke srovnání povrchu erozí na úroveň jen mírně vyvýšené plošiny.

Ve třetihorách, vlivem výzdvihu horských masivů Alp a Karpat se konsolidovaná oblast rozlámala na menší tektonické kry, které se přes sebe navzájem různě přesouvaly, nakláněly a poklesávaly (podobně jako kry na ledových bariérách jarních říčních záplav), přičemž její vnitřní stavba vtisknutá během prvohor už zůstala zachována. Za spolupůsobení erozních činitelů tímto vznikla harmonická krajina jakou známe dnes.

Na území ČR se Vysočina skládá ze sedmi geomorfologických celků a 21 podcelků. Z těchto podcelků jsou nejvyšší Jihlavské vrchy (Javořice 837 m) a Žďárské vrchy (Devět skal 836 m).

Jak už bylo napsáno, až do roku 1955 nesla dnešní Českomoravská vrchovina původní název Českomoravská vysočina. To bylo pozměněno z důvodu názvoslovných: jestliže nazveme nějaký horopisný celek obecně vysočinou, jak se tomu stalo při sjednocování terminologie komisí při Československé společnosti zeměpisné, bude název Vysočina vždy poněkud zavádějící. Na což bohužel nebraly ohled odpovědné orgány později v 90. létech 20.století během vytváření nových politických územněsprávních celků, takže dnes máme přetrvávající pojem Vysočina pro území vrchoviny i kraj Vysočina pro politické území, zdaleka nekorespondující ve svých hranicích navzájem.

Společenské, historické, kulturní a zvlášť politické členění je pomíjivé. Na rozdíl od toho geomorfologického, které je přece jen trošku o jiných časových měřítkách…

(text je cca z ½ převzat z Wikipedie, přičemž jsem opravil některé nepřesnosti a doplnil co chybělo z geologického vývoje území)